Bojuji s absurdní banalitou každodenních zpráv černým humorem.

Ještě jsem zdráv, ještě vnímám, že je to o ničem.

Ale o čem by to vlastně mělo být?

Srážky, podvody, lži a pozitivní banality.

K čemu prosím Vás?

Pro sebe nežádám víc než klid.

Neskončí všechny ohromující synergické efekty sítí nějakou nepředstavitelnou katastrofou?

Bude to změna.

Zase černý humor? Ne to je fakt.

Přestanou existovat lidská jména.

Zdá se to tak daleko, a tak absurdní jako všechny ty zprávy.

Dluhy zaplatí bezejmení.

Hlad volného času je nemilosrdný.

Nemáme slitování, když nemáme co dělat.

Potřebujeme spěchat, pak to jde.

Proto, abychom se uživili se z nás stávají šelmy.

Kdo když ne my!

Průmysly hromadné výživy těl i duší vykazují růst.

Musí růst, vždyť musí růst!

Muší trus, muší trus!

Zavřete zobáky a odhlašte se ze systému.

K čemu vlastně komunikovat

Kam vlastně komunikovat.

Tepny jsou ucpané několikrát denně.

Trvale se udržujeme v naději, jsme přece lidé.

Nelze znát všechno, to nás zachrání a připraví na smrt.

Alespoň ty, kteří o tom nepřemýšlí....

jak pak jim asi je,

no, no, copak je?